linkin park
Počátky kapely Linkin Park se datují okolo roku 1996, kdy se na škole seznámil Mike Shinoda s budoucím kytaristou Bradem Delsonem, se kterým chtěl později založit kapelu. Problém byl ale v odlišnosti jejich hudebních stylů, Brad poslouchá především Trash-metal a Mike byl v té době v zajetí hiphopové kultury. Jejich sny pomohlo uskutečnit společné vystoupení kapel Anthrax a Public Enemy, kdy pochopili, že lze skloubit i zcela odlišné hudební směry. K Mikeovi a Bradovi se postupně přidali Rob, Joe, Pheonix a Mark a vytvořili kapelu s názvem Xero. Mark kapelu opustil v době, kdy se přejmenovala na Hybrid Theory, stále však zůstal jejich dobrým přítelem a nyní pracuje jako manažer.
Jako poslední se k Hybrid Theory přidal Chester. Skupina dlouho nemohla najít vhodného zpěváka, vokály tedy obstarával Mike. Jednoho dne, zrovna když probíhala Chazzova oslava narozenin, zavolal Chester Mikeovi, pustil mu do telefonu jednu z demo-nahrávek Hybrid Theory a do toho zpíval své vokály. Mike tím byl nadšen a přizval Chestera ke spolupráci. Tak se začalo tvořit jejich debutové album, ze kterého se vyčlenilo Hybrid Theory a Hybrid Theory Edition Platinum.
Kapela uzavřela kontrakt s vydavatelským gigantem Warner Bros. S vydáním jejich alba souvisela i změna názvu. Skupina se jménem Hybrid Theory již existovala, původně chtěli změnit název na Lincoln Park (sami říkají: "Lincolnův park je v každém větším městě v USA a proto, když koncertujeme, můžeme říkat, že se naše kapela jmenuje podle jejich parku. Jsme tak fanouškům blíže."), ale internetová adresa "www.lincolnpark.com" již byla obsazená, tak trochu pozměnili název na Linkin Park, výslovnost je podobná. Debutové album dostalo název Hybrid Theory a v prodeji bylo od 24. října 2000. Jeho úspěch byl opravdu nečekaný a nesl s sebou opravdu hodně ocenění.
V mezidobí Hybrid Theory a nového alba Linkin Park vydali album Hybrid Theory Edition Platinum, o kterém říkají, že je to album dobrých písní, které se ale bohužel nevešly na Hybrid Theory.
30. července 2002 se dostalo na pulty nové album s názvem Reanimation, které obsahuje remixy songů z Hybrid Theory, Hybrid Theory EP a remixy nealbových písniček. Na vzniku tohoto alba se podílely proslulé špičky hip-hopové scény.
Je 24. března 2003 a Linkin Park vydávají své v pořadí třetí album, s názvem Meteora. Jejich popularita markantně stoupá a fanoušci se rozšiřují do stále nižší věkové kategorie. Meteora doslova bourá žebříčky hitparád a nekompromisně obsazuje první příčky. 17. listopadu 2003 se k fanouškům dostává záznam koncertu v Texasu z amerického turné "Summer Sanitarium Tour" v podobě CD a DVD s názvem Live in Texas.
Na konci listopadu, přesně 29.11.2004, se na pulty obchodů dostává další dvou diskové album Linkin Park. Není to však řadové album, ale nosič, který obsahuje remixy nahrávek od LP a rappera Jay-Z. K tradičnímu CD je přibaleno i DVD, které zachycuje průběh tvorby ve studiu a hlavně pak koncert v klubu Roxy Theater.
Skoro rok poté se dostala na veřejnost oficiální zpráva od Phoenixe o novém albu, které LP chystají, a které by mělo vyjít někdy v půlce roku 2006.
Ke konci roku 2005 si ještě Mike Shinoda střihl malou bokovku: své sólové album The Rising Tied pod pseudonymem Fort Minor.
Green Day
Dva nejlepší přátelé z dětství, Billie Joe a Mike, založili svou první kapelu "Sweet Children" v městečku Rodeo v Kalifornii, když jim bylo čtrnáct. V roce 1989, se k nim přidal bubeník John (známý jako Al Sobrante) a tehdy se již nadobro skupina přejmenovala na Green Day, podle jedné z písní svého alba.
1.039 Smoothed Out Slappy Hours, se stalo historicky prvním počinem Green Day. Krátce po jeho uvedení (jenž bylo zpožděno o rok), opustil kapelu bubeník Al Sobrante (z důvodu studia na Vysoké škole) a protože se již blížilo vydání druhého alba Kerplunk, rychle jej nahradil, nyní stávající bubeník Green Day, Tre´ Cool.
Na jaře 1994 spatřilo světlo světa v pořadí třetí CD Green Day, Dookie a díky podpoře MTV mohly být uveřejněny i první klipy "Longview" a "Welcome To Paradise". Dookie se stalo slavným. Během léta se stále rozvíjelo s hity jako "Basket Case" a pět týdnů na to se umístilo v žebříčku American modern rock charts. Na konci léta pak skupina sklidila ovace na své show ve Woodstocku, která jen pomohla zvýšit prodejnost Dookie. Prodalo se přes 5 miliónů alb a to jen v USA. V celé Americe pak něco okolo 8 miliónů. Dookie se rovněž dostalo ocenění na Grammy Awards v roce 1994.
Insomniac proto na sebe nenechal dlouho čekat. S písní J.A.R, jenž se objevila ve filmu "Angus" , dobře vstoupil do Americké hitparády a zabydlel se na 2.místě.
Green Day tehdy na jaře roku 1996 zrušili evropské turné, z důvodu absolutního vyčerpání. Zbytek roku strávila kapela pracemi na dalším albu, jenž bylo tehdy některými označováno za nejlepší z jejich dosavadní kariéry.
Nimrod byl různě přijímán kritiky, ale skvěle fanoušky. V prvním týdnu po uvedení na pulty se prodalo na 80 000 kusů. Píseň "Hitchin´ a Ride" se velmi dobře prosadila na MTV, ale především jednoduché pojetí písně "Good Riddance (Time Of Your Life)" považovala kritika za výtečný kousek. Nimroda se však nakonec prodalo přibližně jen okolo 2 miliónů.
Skupina si však zlepšila reputaci po tom, co za svou živou show získala ocenění Best Live Performance at the Kerang! v roce 1998.
Někteří tvrdili, že styl Green Day zní Britsky, ale Billie na to jen odpovídal: "Zníme jako Angličani, tvářící se jako Američani, co se tváří jako Angličani..." Možná, že z toho někdo bude zmatený, ale kdo ví, jak vlastně funguje Billieho smysl pro humor.
Do vydání Warning bylo o Green Day sotva slyšet, tedy až do roku 1999, kdy se objevili na Bridge School, benefičním koncertu Neila Younga. Album Warning začali nahrávat velmi brzy po Nimrodovi, ale udělali tehdy zásadní změnu, a to že propustili svého producenta, Scotta Litta a rozhodli se produkovat si alba sami. Po dokončení nahrávání se Green Day rozhodli, dělat zase něco jiného a proto se vydali na turné 2000 Vans warped tour. Green Day tehdy hráli úžasně, na jejich koncerty přišlo více fanoušků, než kdy jindy.
Warning bylo do oběhu uvedeno v roce 2000 a bylo (údajně) zdaleka tím nejambicióznějším počinem Green Day. První singl "Minority" z tohoto alba se stal extrémně úspěšným. Už ve čtvrtém týdnu billboardy American modern rock charts hlásaly, že žádná jiná píseň od Green Day neudeřila na první příčky hitparád tak rychle.
International Superhits byla kompilace nejznámějších a nejúspěšnějších písní Green Day a byla vydána roku 2001. Lidé si tehdy uvědomili, jak se tahle kapela za celou dobu svého dosavadního projevu dostala do jejich podvědomí a spousta z nich poznala, že z vandalského punku, jaký jim byl znám, tenhle hudební styl obrátila správným směrem.
Shenanigans byl jen další skvělý dárek pro fanoušky Green Day. Dokonce píseň "Espionage" z tohoto alba byla použita ve filmu "Austin Powers: Špión, kterej mě vojel", a je na oficiálním soundtracku!
A konečně nejdiskutovanější album Green Day poslední doby, z něhož se písně stávají doslova historickými hity. American Idiot, byl vydán 21.září 2004 a dostává se mu jen těch nejlepších recenzí. Někteří sice Green Day vyčítají, že se nedrželi svého původního stylu, ale na každém z nich, se podepsala melodie kterékoli písně z tohoto alba. Pravda je taková, že na American Idiot najdete 13 písní, z nichž se každá malinko liší, avšak přesto stále ve své podstatě zůstávají stylem Green Day.
Kluci z Green Day vložili do tohoto alba velkou dávku energie a udělali z něj to, co někteří považují za konečný a nejlepší jejich počin.
Na tomto albu je rovněž zajímavé, že vede otevřenou kampaň proti Georgei Bushovi ml. a proti tomu, jak vede Ameriku. Možná i proto Green Day podporovali (údajně) politiku Johna Kerryho...
antonín dvořák
Antonín Dvořák pocházel ze zcela nehudební rodiny chudého řezníka. K hudbě se dostával jen obtížně, otec z něj chtěl mít svého nástupce, a tak první základy získával jen skrovně od vesnických kantorů a varhaníků. Teprve roku 1857 otec mu povolil odejít do Prahy na varhanickou školu, to mu bylo 16 let. Po absolvování školy byl violistou Komzákovy kapely a poté od roku 1862 účinkoval plných 11 let v orchestru Prozatímního divadla v Praze. V roce 1863 se oženil s Annou Čermákovou. Tři roky zastával málo placené místo varhaníka u svatého Vojtěcha. Hudební skladbě, v níž vycházel z novoromantismu, se věnoval již od dvaceti let, ale na první uznání si musel řadu let počkat. Svá díla z těchto let většinou Dvořák sám spálil, nepovažoval je za dost kvalitní. První skladatelský úspěch zažil až jako 32letý při provedení kantáty Hymnus pražským spolkem Hlahol. V roce 1875 získal státní stipendium na základě přímluvy E. Hanslicka a J. Brahmse, kteří byli členy poroty a vytušili jeho mimořádný talent. Tím se mu zlepšily jeho existenční podmínky a přinesly mu klid k práci. V té době už začínaly Dvořákovy skladby pronikat na veřejnost a dokonce byly vydávány tiskem. Zásadní obrat nastal v roce 1877, kdy na Brahmsovo doporučení vydalo berlínské Simrockovo nakladatelství Moravské dvojzpěvy. Dvořák začíná čerpat inspiraci z lidových vzorů a po Moravských dvojzpěvech vydává ještě Slovanské tance, které mu již přinášejí světové uznání. Od té doby vycházelo u Simrocka celé Dvořákovo dílo a zprostředkoval mu pověst světového skladatele. V roce 1878 se již plně věnoval skladbě a různým hudebním útvarům, od klavírních a smyčcových přes písně a sbory, komorní skladby a koncerty, oratoria (Svatá Ludmila) a kantáty (Svatební košile), symfonie a symfonické básně (Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek) až po opery (Dimitrij, Šelma sedlák, Tvrdé Palice aj.), kterých napsal celkem jedenáct. K nejslavnějším patří Rusalka, Jakobín a Čert a Káča, které jsou dodnes v repertoáru světových operetních scén. Dvořák byl pozván do Anglie, Německa i Ruska. Jeho kompoziční úspěchy mají vliv na i na jeho společenské postavení a roku 1892 byl jmenován profesorem pražské konzervatoře. a v roce 1892 byl pozván do USA, kde byl dva a půl roku ředitelem Národní konzervatoře hudby v New Yorku. Těžištěm Dvořákova díla je především jeho devět symfonií. V USA napsal nejznámější z nich Symfonii e mol zvanou Z Nového světa, dále violoncellový koncert h mol a smyčcový kvartet F dur zvaný Americký.
Jeho sláva zvratně stoupala, byl zahrnut oficiálními poctami, např. jmenován čestným doktorem UK v Praze a univerzity v Cambridgi. Po návratu z ciziny působil dále na pražské konzervatoři, od roku 1901 jako její ředitel. Velkou část roku žil na venkově, ve Vysoké Příbrami, kde např. zkomponoval II. řadu Slovanských tanců. Stejně jako skladatel byl Dvořák ceněn jako dirigent, byl nazýván "virtuos na orchestr". Kromě vlastního geniálního díla zanechal Dvořák české hudbě i generaci skvělých žáků, mezi nimiž vynikli zejména jeho zeť Josef Suk, Vítězslav Novák a Oskar Nedbal. Dvořák je prvním skladatelem, jehož dílo proniklo do celého světa a dodnes patří ke skladatelům nejhranějším.
Klasicismus
(22 17. - 18. st.)
návaznost na antiku (classicus= antický)
Znaky-vyžaduje rozum (proti mystice Baroka)
jednotné předpisy a pevný řád
pravda, zobrazení podle přírody
literatura-vznik literárních salonů,
francouzština-oblíbený jazyk šlechty,
Francie-kolébka umění
vysoký styl-život vysokých vrstev
(óda, epos, tragédie)
nízký styl-neurozené postavy, námět ze
současnosti (komedie, bajka, satira)
drama-Aristotelova zásada 3 jednot-jediné
místo, čas, děj
(Shakespeare by nebyl dobrý autor)
architektura- zahradní- vzor Versailles,
u nás- Dobříš
hudba- Haydn, Mozart, Beethoven
Francie (17. st.)
Vysoký styl-tragédie
PIERRE CORNEILLE (1606-1684)
-konflikt povinnosti a citu
(cit musí ustoupit)
CID povinnost-dodržení rodové morálky
Rodrigo-Cid zabije otce Chimeny, který
urazil jeho otce, Chimena přes lásku
k Cidovi žádá jeho smrt, král nakonec
rozhodne pro smírné řešení-vysloví se pro
jejich sňatek
JEAN RACINE (1639-1699)
antické náměty upraveny
- tragédie psychologická
cit a harmonie x vášeň,
FAIDRA námět z řecké mytologie,
Faidra miluje svého nevlastního syna
Hippolyta, když jí odmítl, obviní ho a zahubí,
teprve potom cítí vinu, uvědomí si své¨
jednání a je ochotna nést svou vinu
Nízký styl-
-komedie - mají mnohem blíže ke skutečnosti a
k normálnímu životu, protože nejsou svázány
pravidly
MOLIERE (1622-1673)
vl. jméno Jean Babtiste Poquelin
životní osud připomíná Shakespeara
spjat s divadlem-kočovná herecká
společnost-herec, režisér, autor,
ředitel divadla (Paříž)
satirická komedie- aktuální, kritický pohled
na skutečnost, výsměch lidským slabostem
LAKOMEC-Harpagon, který je ochoten pro
peníze obětovat všechno- děti i rodinu,
ztráta peněz pro něj znamená ztracený smysl
života, šílenství, nenávist, podezřívá ostatní i
sám sebe
TARTUFFE-míří proti pokrytectví a církvi,
zpočátku byla zakazována,
Tartuffe- pokrytec, svatoušek, vychytralý,
získá si důvěru Orgona (důvěřivý, bohatý)
získává moc nad jeho rodinou, ostatní
členové rodiny se ho snaží varovat, Orgon
připíše Tartuffovi své jmění , jen zásah krále
zabrání zničení rodiny
(u Moliera ojedinělé rozuzlení)
ZDRAVÝ NEMOCNÝ-poslední hra-shrnuje
oblíbené motivy-útok na šarlatánství, sobectví
měšťanů, hypochondr provdá dceru za lékaře
, aby měl léčení zdarma, po hře se mu udělalo
špatně, lékaři mu odmítli pomoci, protože je
kritizoval
pohřeb nebyl veřejný - zásah církve,
Bajka
-zvířata mají lidské vlastnosti, poučení na konci
JEAN DE LA FONTAINE (1621-1695)
BAJKY-12 knih, vlastnosti-intrikánství,
pokrytectví, lstivost, lež, dokážeme
z toho vyvodit poměry na dvoře
Itálie (16.-18. st.)
Komedie- commedia dell´arte-improvizovaná
fraška, kočovné herecké společnosti, herec musí
být profesionál
1. improvizace-stručný scénář
2. lazzi-pantomima (pohyby beze slov)
3. masky-představují typ člověka a jeho společenské zařazení, ustálené postavy
Pantalone-bohatý obchodník,
zesměšňování
Arlecchino-intrikánští sluhové-
Harlekýn
Colombina-služka
Scapino-sluha-
snažili se intrikami ovlivnit pána, dosáhli toho
18. st. -nerozvíjí se dál, ustrnula ve svých
tématech, příliš vyumělkované zápletky,
vulgarita, hrubost, schematičnost postav
CARLO GOLDONI (1707-1793)
rodák z Benátek, vystudoval práva- advokát
vzniká italské divadlo- commedie italiene
(Royal Palais x Moliere- král. palác), vzájemně
se ovlivňují, inspirace komedií dell´arte, ale
popírá to
dílo-přechod od komedie dell´arte k charakterní
komedii (povahové vlastnosti) vstupují tam
společenské poměry
SLUHA DVOU PÁNŮ- má nejblíže k dell´arte,
milostné téma, šťastný konec,
herci nemají masky
POPRASK NA LAGUNĚ (pův.-v Chioggie)
v rybářské vesničce u Benátek, milostný námět
3 páry-typické hašteření, nejcennější,
šťastný konec-páry jsou rozhádané- zasahuje
soud - usmíří se
wolfgang amadeus mozart
23.3.2006 06:53 | referáty hudební výchova
1756 - 1791)
Wolfgang Amadeus Mozart se narodil 27.ledna 1756 v Salcburku v Rakousku-Uhersku jako syn skladatele Leopolda Mozarta. Vyrůstal se svou o 5 let starší sestrou Marií Annou (Nannerl). Jeho hudební nadání se projevilo velmi brzy. Měl pověst "zázračného dítěte". Pod vedením svého otce Leopolda objížděl šlechtické dvory a velká města po celé Evropě, ale hlavně v Rakousku, Francii, Švýcarsku a Itálii). Předváděl virtuózní hru na klavír, ale také začal psát své první skladby.
V 11 letech složil svou první operu a v roce 1769 byl jmenován koncertním mistrem salzburského arcibiskupa. Po třech cestách do Itálie, kde sklízel velké úspěchy, se od roku 1773 usadil na několik let v Salzburku. V tomto plodném období zkomponoval opery, serenády, instrumentální díla a mnoho církevních skladeb. V březnu 1781 požádal o propuštění a zkoušel se uživit jako svobodný umělec. 4. srpna 1782 se oženil s Konstanzí Weberovou. V letech 1782 - 1786 složil 15 významných klavírních koncertů a upevnil své postavení ve Vídeňské společnosti. Kromě toho se zabývá komponováním hudby k divadelní hře Pierra Augustina Carona de Beaumarchais Figarova svatba, která svou kritikou šlechty vzbudila v roce1785 v Paříži velký rozruch. Mozartova opera měla premiéru 1. května 1786.
Postupem času už nebyl Mozart ve Vídni tolik oblíben jako předtím, proto odjel do Prahy. Zjistil totiž, že v Praze stále ještě provolávají slávu jeho skladbám i mimo divadlo. Jeho hudba zněla i ve všech bohatých rodinách. Proto tenkrát řekl :" Moji Pražané mi rozumějí ." V Praze se také konala jeho akademie v Nosticově divadle a byl o ní velký zájem. Když byl Mozart v Praze, často pobýval u manželů Duškových na Bertramce. V Praze také napsal operu Don Giovanni, která měla premiéru 29. října 1787 ve Stavovském divadle.
Mozartova finanční situace se však stále zhoršovala. V letech 1789 - 1790 podnikl několik koncertních turné, ale jeho hmotné zabezpečení se nezlepšilo. Úspěch nepřinesla ani premiéra opery Cossi fan tutte 26. Ledna 1791 ve Vídni ani Kouzelná flétna, která měla premiéru 30. Září 1791 ve Vídni. V roce 1791, kdy měl být v Praze korunován českým králem Leopold II. , napsal k tomuto aktu operu Titus.
Pomalu upadá do dluhů a následkem celkového vyčerpání u něho propuká nezjištěná nemoc, pravděpodobně revmatická horečka. Zemřel 5.12. 1791 ve Vídni během práce na Requiem pro hraběte Franze Walsegga von Stuppach. Pohřeb však nebyl tak honosný jak by se očekávalo. Údajně byl pohřben na hřbitově sv. Marka v hromadném hrobě mezi tuláky, chuďasi a ztroskotanci. Nikdo však určitě neví, jestli je to pravda.
Když přišla zpráva o jeho smrti do Prahy, vyzváněly tu zvony celou hodinu. Jeho přátelé uspořádali tryznu v chrámu sv. Mikuláše, kam přišlo přes 3000 lidí.
Takto umírá, ve věku pouhých 34 let, největší hudební génius světa, který za svůj život napsal 650 děl. Kdyby se hrály jedna za druhou, zněly by nepřetržitě 9 dní a nocí, což je 220 hodin. Ve svých skladbách, zahrnujících snad všechny hudební druhy, spojil Mozart německé a italské prvky baroka, rokoka a začínajícího romantizmu do svého jedinečného stylu. Zde je výčet jeho nejznámějších děl.
DÍLA:
- Opery:
Cossi fan tutte
Únos ze Serailu
Figarova svatba
Don Giovanni
Kouzelná flétna
- Symfonie:
Symfonie - Pražská
Linecká
Hafnerova
Jupiterská
- Nástrojová hudba:
klavírní koncerty
houslové koncerty
koncertní symfonie
- Duchovní hudba:
20 mší pro Salzburg
Requiem
české baroko
Hudbou Barokního období je označována hudba vznikající zhruba mezi rokem 1600 a rokem 1750, kdy zemřel Johan Sebastian Bach. Má sklon k monumentalitě, k velkým formám a k mohutnému zvuku. Ve srovnání s předcházejícím obdobím je v Baroku nápadně větší podíl instrumentální hudby a prudce stoupá technika hry. Rozvíjí se melodický horní hlas a smysl pro chápání hudby v souzvucích. Barokní hudba je dnes obyčejně časově nejstarší hudbou, kterou běžně slýcháme. Jednoduchost, melodičnost a výraznost České Barokní hudby byly to, co vytvářelo základy hudebního klasicismu.
Mezi nejvýznamnější skladatele Českého Baroka patří:
Adam Michna z Otradovic (cca 1600 - 1676) - První osobnost české barokní kultury. Narodil se v Jindřichově Hradci, byl básník a skladatel, povoláním byl varhaník a hostinský. Sám objasnil svůj kompoziční záměr slovy: "Tyto písničky jsem zkomponoval tak, aby je mohli zpívat i obyčejní kantoři". Doznívají zde principy vícehlasu a a uplatňuje se i lidová tradice jednohlasé písně. Svou osobitost uplatnil nejlépe v poezii vánoční (Chtíc aby spal, která později zlidověla). Jeho zásluhou získala kancionální literatura charakter uměleckého díla.
Pavel Vejvanovský (cca 1640 - 1693) - Od roku 1664 je v čele nejstarší zámecké kapely ve službách olomouckého biskupa. V té době už dochází k rozvoji instrumentální hudby. Příznačné pro Vejvanovského je převaha homofonie. Velmi rád komponoval pro sólové nástroje. Byl vynikající trubač, skládal pro housle.
Bohuslav Matěj Černohorský (1684 - 1742) - Narodil se v Nymburce, byl člen minoritského řádu. Nezachovalo se moc jeho děl. Kromě vokální tvorby napsal Černohorský několik hudebně velmi cenných varhanních skladeb. Upoutává v nich svěží zpěvná melodika, která nezaniká ani v polyfonii jednotlivých hlasů.
Jan Dismas Zelenka (1679 - 1745) - Byl odchovanec pražské jezuitské koleje, své konečné uplatnění našel na saszkém dvoře v Drážďanech jako kontrabasista a skladatel. Skládal hudbu chrámovou a neméně významné jsou jeho skladby instrumentální. Stal se významnou osobností i v evropském měřítku. V našich dějinách představuje vrchol české barokní instrumentální hudby.
František Václav Míča (1694 - 1744) - Stál v čele operního centra na zámku hraběte Questenberka v Jaroměřicích na Moravě. Zde se uplatnil jako skladatel. Jeho díla zahrnují i několik oper. Nejvýznamnější z nich je opera "O původu Jaroměřic" z roku 1730. Předmět jeho tvorby zařazuje Míču také na počátek hudby klasické
Johan Sebastian Bach
Městečko Eisenach v Durynsku se 21. března 1685 stalo rodištěm Johanna Sebastiana Bacha. Jeho otec Johann Ambrosius, tam byl dvorním hudebníkem. První zkušenosti ve hře na klávesové nástroje a na housle získal u svého otce. Jenže otce ztratil v deseti letech, a protože mu matka také zemřela - ještě o rok dříve, ujal se ho starší bratr, který již byl ženatý a varhaničil v Ohrdrufu.
V novém domě pokračoval Sebastian ve studiu. Když mu bylo patnáct let, musel již začít vydělávat. Odešel do Lüneburgu, kde působil v chlapeckém sboru jako zpěvák. Takové sbory byly tenkrát obvyklé ve většině chrámů. Po ztrátě chlapeckého hlasu musel sbor opustit. Členové rodiny Bachů, působících v durynských městečkách a obcích, měli pěkný zvyk. Udržovali vzájemné rodinné vztahy a jednou v roce pořádali svůj sjezd. Přátelské vztahy měly tu výhodu, že jednotlivý členové se navzájem upozorňovali na uprázdněná místa. Tímto způsobem se dověděl o varhanickém místě v Arnstadtu.
Poněvadž však chrámové varhany nebyly ještě dostavěny, vydal se do Výmaru, kde se stal dvorním hudebníkem. Ve Výmaru nezůstal Bach dlouho. V srpnu roku 1703 nastoupil jako varhaník v Arnstadtu. Ve svém povolání se snažil neustále zdokonalovat. Byl neobyčejně pracovitý, studoval a trpělivě opisoval díla cizích mistrů, takže mu neušlo, co kde bylo v hudbě nového.
Postupem času si Bach brzy získal pověst výborného virtuosa a improvizátora ve hře na varhany a cembalo. Jako by si ani nebyl vědom svého mimořádného nadání. Tvrdil, že kdyby každý tolik a tak vytrvale pracoval, byl by stejně dokonalý. Bach byl varhaníkem také v Mühlhausenu, ale nevydržel tam déle než rok. Dočkal se tam však jednoho úspěchu, jakých za svého života mnoho neužil: prvého vytištění jedné ze svých skladeb.
Po Mühlhausenu opět Výmar; mladý umělec tam nastoupil do služeb vládnoucího vévody jako houslista i jako varhaník. V době tamějšího pobytu horlivě komponoval. Seznamoval se blíže s italským hudebním uměním, které na rozhraní 17. a 18. století rozkvetlo novým květem. Seznámení s italskou hudbou podnítilo pochopitelně Bacha k vlastní tvorbě podobných forem.
Jeho všestranné umění nezůstalo nepovšimnuto, v roce 1714 byl povýšen na koncertního mistra. Ctižádost mladého muže měla však vyšší cíle: byl by se rád stal kapelníkem. Když se toto místo později uvolnilo a vévoda pro něj vybral jiného hudebníka, cítil Bach, že mu bylo ukřivděno. Jeho žádost o okamžité propuštění vyvolala prudký konflikt s vévodou.
Rozhořčený Bach svou žádost neodvolal a odešel. Nové působiště nalezl opět u dvora, ve městě Köthenu. Na tomto místě se Bach věnoval hojně cembalu. Napsal anglické suity, Francouzské suity a obsáhlou sbírku preludií a fug ve všech tóninách. Doba Bachova působení v Köthenu dala vzniknout také jiné než instrumentální hudbě klavírní. Jsou to slavné Sonáty pro sólové housle a Sonáty pro sólové violincello. Ale dobrá doba skončila, jakmile se vévoda oženil.
Jeho manželka neměla pro hudbu porozumění a vévoda změnil své zájmy a přestal se o Bacha zajímat. V květnu roku 1723 nastoupil Bach své poslední a nejdelší zaměstnání, tomášský kantorát v Lipsku. Lipsko bylo už tenkrát hudebním střediskem a chlapecký sbor kostela sv. Tomáše byl významný.
Už za Bachova života se doba pozvolna přikláněla ke tvorbě jednodušší, melodičtější a poslechově snáze přístupné. Skladatel těžce nesl tento obrat a zůstal věren svému slohu. Nezmínil jsem se téměř o Bachově soukromém životě. Víme toho jen velmi málo.
Byl dvakrát ženatý, podruhé s Annou Magdalenou a měl dvacet dětí. Z jeho synů se čtyři stali proslulými hudebníky. Byli to Wilhelm Friedman, Carl Philipp Emanuel, Johann Christoph a nejmladší Johann Christian.
Z Bachovi tvorby je mnoho nenávratně ztraceno. Bach byl za svého za svého života ceněn jako výborný varhaník, ale nebyl uznávaným a slavným skladatelem. Když roku 1750 zemřel nevěnovala tomu veřejnost žádnou pozornost.
Dnes platí Bach za jednoho z největších hudebníků vůbec, jeho dílo je pevným základem, na němž budují další generace své umění. Dílo Chrámové kantáty: Matoušovy a Janovy, Vánoční oratorium, Mše h moll. Skladby varhaní: preulidia, toccaty, fugy, fantazie a chorální předehry.
Skladby klavírní: anglické suity, francouzské suity a party. Komorní sonáty pro sólové housle a violoncello: Braniborské koncerty. Z našeho pohledu byl Johann Sebastian Bach velikánem, který ve svých skladbách shrnul a uzavřel celou epochu hudebního vývoje nazývanou dnes baroko.
Není jediným skladatelem tohoto období, který je takto hodnocen. Podobně shrnující a zásadní dílo vytvořil Bachův krajan Georg Friedrich Händel. Oba skladatelé neměli společný jen původ. Narodili se ve stejném roce (1685) a i závěr jejich života byl ironií osudu obdobný - oba oslepli a zemřeli na následky operace anglic kého "okulisty" Johna Taylora. Jejich životní osudy jsou však rozdílné a i jejich skladatelské odkazy se spíše doplňují, než by se vzájemně překrývaly.
Bach nenapsal ani jednu operu. Ve skromných poměrech německých zámeckých kapel k tomu ani neměl příležitost. V centru jeho tvorby stojí díla duchovní, zejména kantáty, kterých se dochovalo přes dvě stě.
Neméně významné jsou však Bachovy skladby pro klávesové nástroje, varhany nebo cembalo; již jsme se zmínili o tom, že ve své době byl více uznáván jako varhaník. Důležité jsou také jeho skladby komorní a orchestrální, k těm nejslavnějším z nich dnes patří právě Braniborské koncerty.
Braniborské koncerty i ostatní Bachova koncertantní díla vycházejí spíše z tradice benátské, kterou reprezentují skladatelé Antonio Vivaldi a Tomaso Albinoni. Bach zemřel jako vážený lipský kantor, jeho dílo však bez výjimky upadlo v zapomnění.
Skladby z otcovy pozůstalosti zdědili synové, jen část z nich se však dochovala dodnes. První knihu o Bachovi, která byla znamením počínajícího zájmu o mistrovo dílo, napsal a v roce 1802 v Lipsku vydal Johann Nikolaus Forkel. Příznačné je, že neměl ani ponětí o existenci sbírky koncertů, které později další bachovský badatel Philipp Spitta nazval Braniborskými.
Skutečným zlomem v zájmu o Bachovo dílo však bylo až provedení Matoušových pašijí Felixem Mendelssohnem-Bartholdym v Berlíně v roce 1829. Přestože od té doby už uplynulo mnoho vody, dílo Johanna Sebastiana Bacha objevujeme dodnes.
Leoš Janáček
Leoš Janáček patří k našim nejproslulejším a v rámci světové moderny nejvýznamnějším autorům. Na rozhodný úspěch dlouho čekal. Po vystudování pražské varhanické školy a prohloubení svého vzdělání v Lipsku a ve Vídni se usídlil v Brně, kde se podílel na budování hudebního života i školství. Složil státní zkoušku ze zpěvu, klavíru, varhan a z houslí. Poté se stal Janáček sbormistrem řemeslnické besedy Svatopluk, dirigentem Besedy brněnské a dokonce ředitelem varhanické školy.
Co studoval :
Janáček studoval intenzivně lidovou píseň, hlavně moravskou a slezskou (později též ruskou), aby z ní vytěžil jak po melodické, tak harmonické stránce svérázné podněty. Lidové písni (zejména jeho rodná lašská lidová kultura měla u něho prioritu) se věnoval jako sběratel a folklorista. Po vzoru Dvořákových Slovanských tanců zkomponoval i on své Lašské tance. Navíc studoval i intonaci mluvy, její závislost na konkrétních životních situacích, což mu pomáhalo nalézt adekvátní melodický výraz v operní tvorbě. Se svými "nápěvky" nepracoval mechanicky, jak mu mnozí kritikové vyčítali, ale tvořivě.
Janáček byl především hudebně dramatickým autorem. Po operách Šárka, Počátek románu a Osud pracoval deset let na své nejpopulárnější opeře Její pastorkyňa, vznikající na prozaický text G. Preissové. Toto dílo patří - spolu s další operou Káťa Kabanová - k vrcholům světové moderní opery vůbec. Osobitost Pastorkyně, v cizině nazývané Jenůfa, je mimořádná: Janáček vychází z moravského folklóru, opírá se o zkušenosti se svými nápěvky. Opera, ač její premiéra odezněla v Brně v r. 1904, čekala 12 let na uvedení v Praze. Teprve pražská inscenace a o tři roky později nastudování ve Vídni udělaly z autora světoznámého mistra.
Tento úspěch vlil do dvaašedesátiletého autora novou mízu, nový zápal v tvůrčím snažení. Jeho další opery Výlety pana Broučka, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu jsou geniálními výtvory zralého mistra. Skladatelova mnohotvárnost je v nich obdivuhodná: v těchto dramatech se Janáček projevuje jako rusofil, svérázný myslitel ,prosazuje se jako pěvec nefalšované lásky i jako autor, jenž se po vzoru K. Čapka zamýšlí nad štěstím lidské bytosti ve vztahu k dlouhému věku.
Janáček byl umělcem obrovské vitality, drobné postavy s bohatou hřívou vlasů a výraznými rysy tváře i celé osobnosti; i ve stáří upadal do tvůrčích extází. Těžké krize svého života překonával takřka nadlidskou prací.
Z mimooperní tvorby zasluhují pozornosti orchestrální rapsódie Taras Bulba na námět Gogolovy povídky, pětivětá Symfonietta a Glagolská mše, jež vznikala na staroslovanský text oslavující lidový dávnověk Slovanstva. Významné jsou i jeho sbory na sociálně cítěné básně Petra Bezruče - Kantor Halfar, Maryčka Magdónova, 70 000 aj., jež rozhodující měrou ovlivnily vývoj sborového zpěvu u nás. Ale i oba smyčcové kvartety - prvý komponovaný podle Kreutzerovy sonáty. L. N. Tolstého, druhý nazvaný Listy důvěrné - prozrazují svérázný rukopis svého autora.
Díla :
Celý život mluvil krátce a úsečně - tak, jak mluví lid jeho rodného Lašska a celé severovýchodní Moravy. A taková byla i jeho hudební řeč, když se v 90. Letech oprostil od romantické tradice a vybudoval moderní hudební styl. Intenzivně se věnoval sběru, upravování a vydávání lidových písní a tanců, jeho Lašské tance patřily hned vedle Dvořákových Slovanských k nejoblíbenějším symfonickým stylizacím svého druhu.
Vlastní osobité hudební vyjadřování však na folklóru nezaložil: výrazem životní pravdy mu byla lidská řeč. Její koncentrované projevy emotivně vzrušené i utěšené - nápěvky mluvy - se staly základy hudebních staveb oper: tragédie z venkovského života Její pastorkyňa, satiricky posměšné i aktualizovaně heroické a historické fikce Výlety pana Broučka, hlubinných sond do psychologie lidí, vystavených mezním situacím, v Kátě Kubátové, Věci Makropulos, Z mrtvého domu, přírodní lyriky v Příhodách Lišky Bystroušky.
Taková je i hudební poetika vizí hrdinských zápasů v symfonické rapsodii Taras Bulba a jásavé oslavy osvobození v Sinfoniettě, vášnivých hudebních výpovědí smyčcových kvartetů Z podnětu L.N.Tolstého Kretzerovy sonáty a Listy důvěrné, Zápisníku zmizelého pro hlasy a klavír, protestů proti sociálním křivdám v klavírní sonátě Z ulice i sborech na P. Bezruče, intimních obrázcích z klavírních cyklů Po zarostlém chodníčku a V mlhách, v monumentální Glagolské mši.
Glagolská mše
Glagolská mše, kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany byla komponována od 5.srpna do 15.října 1926 v Luhačovicích a Brně. Janáčkovi bylo tehdy 72 let, ale kritiku, která ho po prvním uvedení tohoto díla označila jako "věřícího starce", tvrdě odmítl; odpovědí v Literárním světě vysvětluje také svou víru: "Chtěl jsem zde zachytit víru v jistotu národa na podkladě ne náboženském, ale na tom mravném, silném..."Proto také Glagolskou mši zamýšlel jako dar k jubilejním oslavám 10.výročí zrodu naší první republiky a k výstavě soudobé kultury r.1928.
Jednou z důležitých příčin Janáčkova zaujetí pro tento námět byla silná cyrilometodějská moravská tradice. Janáček se sám zúčastnil velehradských církevních slavností v r.1869 a od mládí spojoval s touto tradicí i lásku k slovanským národům. Svůj význam měla také skutečnost, že Janáček od dětství důvěrně znal chrámový život od prostého obřadu v rodných Hukvaldech, přes slavné figurálky, k nimž putoval s otcem,učitelem a hudebníkem, až k slavnostním ceremoniím v augustiniánském chrámě na Starém Brně, kde byl od 11 let zpěváčkem a později ředitelem kůru a varhaníkem po svém učiteli Pavlu Křižkovském.
Text mše, motivován prvky staroslověnskými a často církevně slovanskými, je nejblíže jazyku chorvatsko-hlaholskému a Janáček jej pravděpodobně kombinoval z několika různých předloh. Použil jej ke zhudebnění tradičních částí mše-Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus. Z tzv. "proprium missae" nezhudebnil žádnou část, zato připojil orchestrální úvod fanfárového rázu, varhanní sólo po Agnus a závěrečnou Intrádu pro orchestr se slavnostním hlasem žesťů a tympánů. Celkové pojetí prozrazuje, že skladatel se silně inspiroval celým lidovým kostelním prostředím, příchodem a odchodem kněží a lidu po mši, zvukem kostelního orchestru a improvizacemi varhaníků.
Pro všechnu tuto blízkou formální příbuznost liturgickému obřadu je to dílo svým obsahem a také vyzněním necírkevní, plné světských pocitů a širšího filozofického záběru.
Janáček psal v řeči slovanských věrozvěstů proto,že v této tradici viděl jedno z velikých pout slovanských národů. "A vysoký je ten chrám , až do nebes klenby sahá. A svíčky tam hoří, to jsou vysoké jedle a na vršku mají zažehnuté hvězdičky. A zvonky v chrámu, ty mají stádo oveček. O tom chrámu jedná se v tom mém díle. Znázorňuji v něm tak trochu pověst, že když Kristus na kříži byl rozepjat, roztrhla se nebesa. No, rachot dělám i blesky... Slavíci, drozdi, káčata, husy, dělejte muziku!" Taková je Janáčkova představa.
Glagolská mše nese typické znaky Janáčkova vrcholného stylu, tak jak jej známe z oper Liška Bystrouška, Káťa Kabanová, Věc Makropulos i z orchestrální Symfoniety.
Tvůrčí metoda vykrystalizovaná v Její Pastorkyni a spočívající v častém opakování motivů, úryvkovitosti a dramatické zkratce, stejně jako v umění sekvencí s progresemi, dostoupila v tomto díle vrcholu. Mša Glagolskaja se svojí dramatičností, stejně jako světským a lidovým výrazem, řadí k největším uměleckým dílům světové hudební literatury.
Životopis Leoše Janáčka:
Narodil se 3. července 1854 na Hukvaldech u Příbora. Pocházel z nesmírně chudé rodiny- měl 12 sourozenců, z nich ovšem pět zemřelo - právě proto, že bída a špatné životní podmínky podlomily jejich zdraví.
Když chtěli rodiče nějak zlepšit špatnou situaci, rozhodli se, že malého Leoše pošlou do Brna, aby zpíval ve sboru augustiniánského kláštera. V klášteře získal Janáček jedinečné hudební vzdělání, hlavně díky tomu, že měl děti na starosti vynikající skladatel Pavel Křižíkovský.
Studoval hudbu dále - nejdříve na učitelském ústavu, pak v Praze na varhanické škole, nakonec ještě v Lipsku v Německu a ve Vídni v Rakousku.
Velmi brzo se oženil se Zdeňkou Schulzovou (jeho žákyní, dcerou ředitele školy), které bylo v době svatby necelých 16 let. Za rok se jim narodila dceruška Olga a později syn Vladimír, ale naneštěstí ve 2 a půl letech zemřel na spálu. Potom se všechen jeho zájem upjal ke dceři Olince. Shodou osudu však i ta těžce onemocněla, a následně zemřela, když jí bylo 21 let. Janáček tehdy napsal svou nejznámější operu, Její pastorkyňu.
Jeho zklamání se ještě prohloubilo, když dílo, kterému věnoval tak velké úsilí, nebylo v Praze přijato do Národního divadla a bylo označeno za neschopné provozování. Na konci života se Janáček dočkal velkých úspěchů. Byl oslavován (nejvíce v Anglii a Itálii), jeho opery byly hrány v Německu i v řadě jiných zemí.
Zemřel náhle - v Ostravě. Nachladil se o prázdninovém pobytu v rodných Hukvaldech a byl převezen do ostravské nemocnice. 12. srpna 1928 skonal.
Andrea Bocelli
Bocelli vyrůstal v Toskánsku, v kraji vinic a olivovníků. Od dětství projevoval velkou náklonnost k hudbě, v níž ho rodiče podporovali. Učil se hrát na klavír, později na flétnu a saxofon. S vášnivou láskou k opeře se v něm probouzel pocit, že je předurčen ke dráze zpěváka.
Andrea Bocelli přišel jako malý chlapec nešťastnou náhodou o zrak. I přes to nepřestal nikdy snít svůj sen. Přesto nejprve vystudoval práva na Univerzitě v Pise, kde získal doktorát. Možná by dnes působil jako advokát, kdyby se nevydal do Turína za svým idolem, operním pěvcem Francem Corellim, který ho přijal za žáka.
Aby si vydělal na hodiny zpěvu, hrál a zpíval večer v barech. Bocelliho strmá kariéra začala v roce 1992, kdy jeho zpěv zaujal italského rockera Zucchera. Nazpíval s ním na demo nahrávku píseň Miserere. Tu pak pustil slavnému tenorovi Pavarrotimu, kterého chtěl požádat, aby s ním duet nahrál. Pavarottiho však zpěv neznámého mladíka strhl a přesvědčil Zucchera, že Bocelli je ideálním interpretem. Nahrávka se stala v Evropě velkým hitem a na evropském turné Zucchera byl Bocelli již bouřlivě vítán davem fanoušků. Andrea brzy oslovila v Itálii populární nahrávací společnost Sugar, zajistila mu koncerty i účast na soutěži San Remo.
Bocelli odcházel ze San Rema jako vítěz. Evropské vavříny mu získal hit Con te partiro a první album Romanza okouzlilo i mimoevropské posluchače.
Divokej Bill
Úvalská kapela Divokej Bill byla založena v průběhu roku 1997 kdy v obsazeni Vašek Bláha – kytara, zpěv, Ondra Pospíšil – banjo, zpěv, Míla Jurač – basa, zpěv a Ota Smrkovský – bicí, sestavila zhruba desetipísňový program, se kterým začala objíždět menší kluby a hospody v okolí.
V roce 2000 se kapela dostávala do podvědomí a nabídek k hraní přibývalo. Začíná jezdit po klubech jako předskokan skupiny Nahoru po schodišti dolů band.
Kapela dostává nabídku hrát s ostříleným Žlutým psem na jeho Staropramen tour, kde se začíná oťukávat na větších pódiích, před více lidmi a od zkušených muzikantů např. Ondry Hejmy a vůbec všech žluťáků se učí nasávat základní principy bohémského života a velké produkci. Stává se z ní zkušená parta, hrající na většině prestižních festivalů. Jako součást programu se používají bubny, megafon, plivání ohně nebo stroboskop.
Po dlouhém koncertním turné nastávají hráčské a názorové neshody a po dlouhodobé spolupráci odchází bubeník Kiska. Spolu s basistou a saxofonistou zakládají novou kapelu Den.
Na post stálého bubeníka nastupuje Mára Žežulka, který se přistěhoval nedaleko Úval a jeho kapela Arakain má zrovna po odchodu zpěváka Aleše Brichty hluché období. Přináší do kapely zkušenosti z profesionální muziky a ta ho na oplátku seznamuje s punkem.
V roce 2004 se skupině podařilo odehrát kolem 70ti příjemných koncertů pro přibližně 120.000 návštěvníků.
V soutěži Klip roku v rámci Anděl Allianz získal Divokej Bill 3. místo s Malováním.
Elvis Presley
Elvis Aaronp Presley se narodil 8.1.1935 v Tupelui (mississipi)ako jedno z dvojčat, jeho bratr Jesse Garon přišel na svět již mrtev. Od dvou let zpíval v kostelním sboru, ale talent pro zpěv se začal výrazněji projevovat až v osmi letech. K desátým narozeninám dostal kytaru a v říjnu 1945 vystupoval na místním festivalu s písní Old. Po dokončení základní školy získal v roce 1953 zaměstnání u firmy Crown Electrics jako šofér a po večerech studoval elektrotechniku.
V srpnu 1953 nahrál na desku píseň My Happiness jako dárek pro svou matku. Po roce se do studia vrátil, aby již profesionálně natočil svůj první hit That's All Right Mama. Po jeho odvysílání 7.6.1954 v radiu WHBQ se strhla vlna bouřlivého ohlasu a ten večer byla píseň odvysílána celkem čtrnáctkrát. V roce 1955 se setkal Elvis s "Plukovníkem" Tomem Parkerem, který mu byl až do jeho smrti manažerem. V listopadu byla po vydání pěti singlových desek u firmy SUN podepsána smlouva za 35 000$ s RCA Records o Elvisově přestupu k tomuto vydavatelství.
V březnu 1956 vydal první album, na které již předem bylo 326 000 objednávek, a deska se držela 6 týdnů na špici americké hitparády. Hrál ve filmu Love Me Tender. Jeho popularitu zvyšovalo i jeho vystupování v televizi, i když často byl v záběru jen od pasu nahoru, aby jeho pohyby boků nepůsobily negativně na mládež.
Roku 1958 nastoupil Elvis vojenskou službu v Německu (byl to jeho jedinný pobyt v Evropě), kde byl až do března 1960. Tím si zvýšil přitažlivost pro starší generaci, dokázal že je poctivý americký hoch ;). Po návratu měl pro něj jeho manažer připravené pokračování ve filmu (celkem hrál až do roku v 31 filmech), ke každému filmu vyšla i deska s hudbou a skoro vždy se stala zlatou. V té době byl již klasický rock'n'roll na ústupu a to poznamenalo i Elvisův styl. Stále častěji se v jeho repertoáru objevovaly gospely a country balady.
V 60. letech poklesl prodej Presleyho desek a také filmy působily stále více naivně a zastarale. 1.5.1967 se Elvis oženil se sou přítelkyní Priscillou. 1.2.1968 se mu narodila dcera Lisa Marie. V prosinci 1968 vystoupil Elvis v televizním pořadu NBS-TV Special a dostal se tak opět na výsluní zájmu širokého publika. V roce 1969 dokončil film Change Of Habit a tím svou filmovou kariéru ukončil.
Opět začal vystupovat na koncertních turné, do konce života pak odehrál celkem 1126 živých vystoupení. 14.1.1973 byl Elvisův koncert Aloha From Havaii přenášen přes satelit do 40 zemí a šlo tak o první využití tohoto typu přenosu v showbusinessu. V říjnu 1973 se Elvis s Priscillou rozvedli. Rozpad manželství Elvise velmi poznamenal, začal se chovat výstředně, a kvůli protahujícímu se turné začal brát předepisované drogy, špatně se stravovat. Což pomalu vedlo k jeho smrti.
Ginger Alden (Elvisova přítelkyně) nalezla Elvise 6. 8. 1977 ve své vile v Mephisu mrtvého po srdečním záchvatu. Avšak podle výzkumů téměř 15% Američanů věří, že Elvis vůbec nezemřel. Dodnes vychází ročně desítky nikdy neuveřejněných Elvisových nahrávek na sběratelských CD, mnoho lidí se sdružuje do Elvisových fan klubů.
ČESKÁ HYMNA
-slovo hymna je z řeckého slova hymnus,které znamená slavnostní zpěv jako symbol jednoty určitého kolektivu
-hraje se při slavnostních příležitostech
-vznik národní hymny je často spojován s národním osvobozením a formováním státní nezávislosti
-československá hymna byla ustanovena roku 1918,měla 2 části :Kde domov můj (slova J.K.Tyl,hudba F.Škroup) Nad Tatrou sa blýská(text asi J.Matuška,melodie z lidové písně Kopala studienku)
Josef Kajetán Tyl
-žil 1808-1856
- v Květech a Pražském poslu publikoval povídky,kritiky,básně a překlady
-své divadelní zásady uplatňoval v Kajetánském a zvláště Stavovském divadle,kde byl v letech 1846-1851 dramaturgem
-napsal:Kusy mého srdce
Rozina Rudhardová
Poslední Čech
-psal i frašky např.Fidlovačka,Paličova dcera nebo paní Marjánka, matka pluku
-vytvořil i báchorkové hry o věrnosti k domovu a mravních hodnotách lidu např. Strakonický dudák,Jiříkovo vidění nebo z historie:Jan Hus,Kutnohorští havíři aj.
František Škroup
-žil 1801-1862
-byl dirigentem Stavovského divadla,od roku 1860 opery v Rotrdamu
-byl i redaktorem obrozeneckého sborníku Věnec ze zpěvů vlasteneckých
-napsal hudbu k operám:Dráteník
Oldřich a Bořena
Libušin sňatek aj.
fvjd
(kafz, 13. 4. 2007 11:43)